Na Zemi žije v současnosti okolo 9 miliard lidí. To už je velké číslo, mnohem větší, než si většina z nás dovede představit. Není tedy divu, že se začínají ozývat hlasy, zda naše planeta není náhodou přelidněná, tedy zda na ní nežije více lidí, než kolik dokáže zvládnout.
Zde existují argumenty na podporu obou stran. Na jedné straně můžeme poukázat na chudé oblasti například v Africe, kde lidé trpí nedostatkem potravin, na druhé zase na všechno vyhozené jídlo v „moderních“ státech. Je tedy jasné, že najít odpověď nebude nijak jednoduché.
Samozřejmě, o přelidnění se začalo hovořit již v minulosti, v době, kdy nás bylo „pouze“ 7 miliard, nebo i méně. Již tehdy někteří lidé varovali, že je nás víc, než si můžeme dovolit. Jak se ale ukázalo, nebyla to tak docela pravda.
Faktem však je, že kapacita naší planety rozhodně není neomezená. Potřebujeme úrodnou půdu, na které budeme pěstovat plodiny či pást dobytek, a zároveň také dostatek prostoru, abychom měli kde bydlet. K těmto účelům je však vhodná pouze malá část pevniny. Když si pak navíc uvědomíme, že naprostou většinu naší planety pokrývají oceány, je jasné, že se pomalu ale jistě blížíme ke kritickému bodu.
Ano, je pravděpodobné, že jsme jej v současnosti ještě nedosáhli. Pokud však bude náš počet neustále exponenciálně růst, nebude trvat dlouho, než pocítíme následky. Ty už vidíme ostatně dnes, kdy se mnoho lidí rozhodne nemít děti.

Bohužel to vypadá, že tento problém nemá jednoduché řešení. Kontrolu porodnosti již zkoušeli například v Číně, a výsledky nebyly zrovna ideální. Touto cestou tedy jít nemůžeme, a nejen z etických důvodů.
Zdá se tedy, že nám nezbývá než kolonizovat nové prostory. V současnosti se například hovoří o vybudování první stanice na Měsíci, a to by mohl být začátek. Je však jasné, že to ani zdaleka nestačí. A budou to naše děti a vnuci, kdo pocítí následky.