Čím se liší ozón od kyslíku

O tom, že bez kyslíku nemůže existovat život tak, jak jej známe, není sporu. Ačkoliv se jedná v podstatě o buněčný jed, nemůžeme bez něj existovat. Využíváme jej jako jeden ze zdrojů energie a výživy pro naše buňky Přitom však zapomínáme, že kyslíku existuje více druhů.

V první řadě zde máme jednomolekulární kyslík, který tvoří pouze jeden atom O. Na ten v přírodě prakticky nenarazíme, neboť kyslík je prvek vytvářející velmi silné vazby. Téměř vždy tedy bude spojen ještě s dalším atomem. A to je dobře, neboť jej naše tělo neumí nijak využít.

Dále zde máme ten zdaleka nejznámější, dvojmocný. Ten tvoří dvě molekuly kyslíku spojené kovalentní vazbou. Je to právě ten, který potřebujeme k dýchání a který tvoří čtvrtinu obsahu naší atmosféry. Bez něj by život v té podobě, v jaké existuje dnes, nebyl možný.

V neposlední řadě pak existuje také trojmocná varianta, která se běžně nazývá ozón. Ten najdeme především ve vrchních vrstvách atmosféry, hlavně v ionosféře. Právě tam jsou totiž zdaleka nejlepší podmínky pro jeho vznik, a zde má také svou funkci – vytváří jakýsi štít, který nás chrání před škodlivým ultrafialovým zářením ze Slunce. I on je nezbytný pro život na Zemi.

Ukazuje se však, že právě ozón, ačkoliv se bez něj neobejdeme, není pro lidské tělo dobrý. To je také důvod, proč bychom se měli toho přízemního vyvarovat, a proč se mnohde využívá například při desinfekci.

Je tedy jasné, že nezáleží pouze na prvku samotném, nýbrž i na tom, jak je poskládán. Toho je dobré si být vědom, neboť tak alespoň lépe porozumíme zprávám a varováním například právě před přízemním ozónem nebo před ozónovou dírou, tedy ztenčením ozónové vrstvy v dané oblasti o 50 % a více.

Mělo by nás to přesvědčit, jak křehká rovnováha na naší planetě panuje, a že bychom se ji neměli snažit porušit například kvůli osobnímu obohacení. Věřte, že by to nedopadlo dobře.