Ať už si to chceme přiznat či nikoliv, řízení automobilu není zrovna jednoduché. To je ostatně také důvod, proč musíme strávit tolik hodin v autoškole studiem teorie i řízením pod dohledem instruktora ve speciálně upraveném vozidle, než dostaneme oprávnění vyjet sami na silnici.
Pravdou totiž je, že způsob, jak bezpečně jezdit, ovlivňuje řada měnících se faktorů. A jedním z těch důležitých, o kterém však uvažuje jen málokdo z nás, je i stav vozovky a především její typ. Ten mnoho řidičů nebere prakticky vůbec v úvahu, ačkoliv je důležitější, než bychom si mohli myslet. Stačí se jen podívat na ty nejběžnější typy.
V první řadě zde máme samozřejmě klasický asfalt. Po něm se jezdí poměrně snadno, kola na něm drží velmi dobře. Problém nastává za deště, nebo ještě hůře během ledovky, kdy se její hladký povrch stává velmi kluzkým. Tím se zhoršují i jízdní vlastnosti automobilu a může velmi snadno dojít ke smyku.

Ve městech, zvláště pak v historických centrech, ještě dnes najdeme takzvané kočičí hlavy. Ty mají podstatně větší nároky na tlumiče, a zdaleka ne všechna auta po nich dovedou bez problému jezdit. V mokrém stavu je také jejich povrch mnohem kluzčí než zdrsněný povrch asfaltu, takže jízda za deště vyžaduje po řidiči mnohem větší opatrnost. Naštěstí se s nimi dnes setkáme pouze ve městech, kde je rychlost značně omezená. I přesto však čas od času dojde k nehodám. Je tedy potřeba si dávat pozor.
Dále jsou zde nejrůznější polní cesty, tvořené nejčastěji uježděnou hlínou. Po těch sice naprostá většina z nás nejezdí často, ovšem čas od času se po nich projet potřebujeme. Tyto kladou na automobil zdaleka největší nároky, neboť jejich povrch rozhodně není nijak rovný. Po vydatných deštích se navíc mění v bláto, ve kterém může zaparkovaný vůz poměrně snadno uvíznout.
Pokud tedy řídíme auto, je dobré náš styl přizpůsobit typu vozovky, po které zrovna jedeme. Značně to totiž sníží riziko, že se staneme obětí dopravní nehody.